Polská scéna měla na rozdíl od té naší vždy větší ambice mířit za hranice svého regionu. Poměrně dobře se to daří například Kamp! Tato trojice z Lodže je dnes už stálicí evropské klubové hudby. S tvorbou, znamenitě oživující elektronickou hudbu 80. let, zaujali také v anglosaském světě a v Česku mají dávno silnou posluchačskou základnu. Bude jejich verze novovlnného synthpopu další zkouškou tolerance kytarověji založených tasovských návštěvníků?
Nestává se příliš často, aby kapela ze Slovácka bodovala v republikovém kontextu. Strangers in the City z Veselí nad Moravou zaujali v talentové soutěži 1Man2Play časopisu Full Moon a budoucnost jim předpovídá i odborná veřejnost. Kutilské lofi písničkářství na debutní EP sejmuli v domácích podmínkách panelového bytu, je z něj cítit melancholie i sympatické ambice. K projektu Strangers in the City máme neskrývané sympatie, už dlouho nás z našeho regionu nikdo tak výrazně nezaujal.
Hudební přetlak vybalancovávají řezáním a štípáním dříví nebo sbíráním a zavařováním hub. Na albu Nipomo, primárně letní desce, kterou poprvé představili za Atlantikem, se jim radost trochu vymkla kontrole. Řeč je o Báře a Honzovi Kratochvílových. Jejich novinka není jen dalším popem z neexistujících radii či hravou muzikou se zvuky terénních nahrávek nebo ping pongu. Je hlavně oslavou nespoutané radosti a energie. „Nejlepší inspirací je pohyb venku. Buď dělat něco na zahradě nebo v lese, případně jezdit na běžkách nebo na kole,” říkají Dva, kteří svůj úspěch považují za kombinaci workoholismu a štěstí. „Aby se člověk uživil hudbou, musí opravdu hodně pracovat. My máme to štěstí, že naší prací je zároveň ta nejoblíbenější činnost. Tvorba je pro nás vlastně aktivní odpočinek, při kterém se realizujeme, takže celkem slušné perpetuum mobile,” dodávají Dva – a koneckonců také tím jsou hodně blízcí i naší Besedě.