Člověk, kterého si Lipovjané a jeho kamarádi váží. Zakladatel Besedy a organizátor prvních ročníků festivalu
(1993–1998). Zvukař a majitel studia Šopa, do roku 2005 zvukař Besedy Staňa Valášek, náš letitý sympatizant a podporovatel. Přirozeně první osobnost, se kterou jsme se s ahmedem ohlédli v rámci našeho letošního vzpomínkového seriálu. Staníku, děkujem!
Ahoj Staňo, pořádal jsi prvních šest ročníků festivalu. Jak to všechno začalo?
Organizoval jsem šest ročníků, ale sedm Besed. 
V roce 1993 proběhly Besedy dvě. Ta první, „pokládající kámen“, se uskutečnila v únoru roku 1993 v sále hostince U Vinklerů v Hroznové Lhotě, za účasti tří kapel, Fernet, Acessor a The Patizon Beat a asi dvěma desítkama našich kamarádů coby posluchačů. Chtěli jsme si zahrát, pobavit se, pokecat a nebýt závislí na zábavových kapelách, u kterých více méně v té doby byla jediná možnost si zahrát před lidmi na aparaturu. Myslím si, že výsledek akce předčil naše očekávání. Udělalo se něco, co do té doby nebývalo až tak moc zvykem. Tentýž rok jsme za pomocí fotbalistů z Tasova uspořádali první letní Besedu u Bigbítu v Topolovém hájku v Tasově, kde byl prostor i pro další kapely z regionu. Organizace jako taková nikdy nebyla na bedrech jednoho člověka, vždy nás do toho bylo víc, co dali ruku k dílu. Tímto bych chtěl poděkovat Jarovi Vinklerovi, tasovským fotbalistům, všem kamarádům z Lipova a širokého dalekého okolí střední Evropy.
Co pro Tebe Beseda tehdy znamenala a na co nejradši vzpomínáš?
Rád vzpomínám na všechny ty Besedy. Na tu první, druhou… prostě ze všech jsem měl radost a dobrý pocit. Měl jsem rád, když jsem si poslechl kapely ze širokého dalekého okolí a měl možnost porovnat vývoj v daných oblastech. Vždy byly specifické dané oblasti regionu. Kyjov byl poznat na první poslech, Hodonín na první pohled… 😀 V té době nebyla ještě rozšířená levná studia, internet jsem si ani neuměl představit, a tak poslechnout si „kolegy“ bylo možné jedině „naživo“. A Beseda u bigbítu v té době byla v okolí asi jedinou akcí, která umožnila vystoupení většímu množství kapel v jeden den a nebránili jsme se žánrovému rozptylu (na pódiu hrála grindová kapela a po ní nastoupila bluesová a pod.).
Ve Bzenci samozřejmě v té době probíhal prestižní festival Attack of Fire, ale už to bylo omezené na metal a mnoho regionálních kapel nemělo šanci si tam zahrát. My jsme se jim snažili dát prostor a vozit sem různé hosty, kteří nám ukázali, jak se to dělá v tom „vyšším levelu“. Mezi prvními byli určitě vynikající Bluesweiser, které znám již z dob mého učení v Trnavě a díky tomu, že s Bluesweiserem hrál můj tehdejší mistr odborného výcviku Dušan Strapec. Měl jsem možnost navštívit nespočetné množství jejich, ale i jiných vynikajících bluesových večerů v Trnavě i Bratislavě.
Rád vzpomínám i na první „velkou kapelu“, co jsme do Tasova pozvali – Mňágu a Žďorp, u kterých se tedy vyskytly technické problémy, ale vystoupení nakonec bylo na 100 %, i když mělo za celý ten den skluz cca 3,5 hodiny. Velmi jsem se těšil na Besedu v roce 1997, která měla být „silná na hvězdy“. Tehdy byla smluvně domluvena Anna K a kapela Sluníčko (v té době již bez Lenky Dusilové). S Annou byla akce dokonce domluvena osobně na Malostranské Besedě v Praze, kde jsme ji potkali, poseděli, pokecali a slovo dalo slovo. Jenže člověk míní a příroda mění. Díky záplavám na Moravě se termín Besedy musel o měsíc posunout a muzikanti její doprovodné kapely měli již smluvně vázané termíny na jiných pódiích. Kapela Sluníčko přijela, zahrála a v průběhu jejich vystoupení, kdy nebylo moc hezké počasí, pršelo a odpoledne návštěvnost nebyla vysoká, mně za mixážním pultem běhal mráz po zádech a měl slzy na krajíčku. Myslím, že všichni zúčastnění, jak kapely, tak návštěvníci, jsme si jejich odpolední vystoupení plně užili.
Věřil bys, že se Beseda dožije dvaceti let?
V roce 1998 bych tomu nevěřil. Díky třem prodělečným ročníkům a pracovním povinnostem jsem zvažoval pokračování či nepokračování Besedy. Naštěstí ses objevil ty, Zdeňo, a převzal jsi opratě. U desátého ročníku, resp. 10. Besedy, jsem tomu věřil na 100 %, že Beseda žije dál a určitě dál žít bude. Nabyla neskutečných rozměrů. Je to díky vám a jsem za to rád! (Pozn. ahmed: A naštěstí se pak po letech šedivění objevil Tomáš, kterému jsem v roce 2011 mohl předat opratě zase já a sledovat dění konečně z týlu…. ;-))
Beseda vyrostla ve středně velký alternativní festival, který má rád přesahy všeho druhu a otevřeně se staví i k životnímu prostoru; původní roli Besedy jako regionální akce hlavně pro místní kapely tak postupně nahradilo například Tasovské rockování…
Ano, přesahy má. Osobně jsem se nikdy nebránil multižánrovému pojetí Besedy. Ani mě moc nebaví jednostranně orientované akce. Za tu rozmanitost dnešní Besedy jsem rád. Trochu bych ovšem polemizoval právě k otázce regionálních kapel na Besedě. Beseda právě byla tou konfrontací mezi regionem a „světem“. Právě v tomto momentě se trochu dostávám do té jednostranně orientované smyčky, kdy vzniká ta regionální akce (Tasovské rockování) a „světová“ či importní Beseda. Ale věřím tomu, že si své příznivce našly obě akce. Na Besedě se dává zatím regionálním kapelám taky ještě možnost prezentace, tak snad nevymizí region z Besedy úplně. Mě právě hodně těšilo, že si i ti naši hosté poslechli naše okolní kapely, nejen my je. Manažeři kapel bývali povětšinou i organizátory jiných akcí, a tak tu byla i možnost regionálních kapel zahrát si „venku“.
Pravda, doba se změnila. Vývoj jde dopředu. Vzhledem k tomu, že Beseda má 20. Pokračování, je dramaturgie jistým úspěchem, a pokud lidi chodí = úspěch akce. V každém případě vidět na Besedě například kapelu z USA se mně v počátcích Besedy absolutně ani nesnilo! Možnosti prezentace jsou dnes úplně jiné než „za nás“.
Ty sám ses letos rozhodl taky zavzpomínat a u příležitosti 20. ročníku zorganizovat Starou dobrou Besedu. Na co se na ní můžeme těšit?
A jsme u toho… za nás… protože je tu 20. Beseda u Bigbítu, tak jsem se rozhodl zavzpomínat na časy minulé, hlavně na kapely a na kamarády z těch počátků devadesátých let a tak nějak jsem si řekl, že by nebylo špatné nejen vzpomínat, ale spolu se s těmi všemi lidmi sejít, pokecat, něco popit… prostě POBESEDOVAT. Spousta kamarádů muzikantů je stále hudebně činných… nebylo marné je oslovit a zkusit je požádat o vystoupení s jejich starýma kapelama a úplně nejlépe, kdyby kapela už nebyla aktivní, aby to trochu vzbudilo zájem i u „domasedícíchčtyřicátníků“, kteří si třeba řeknou: „Ohniváci? To jsou přece ti… no… Kuba Straka tam ještě hrával na kytaru a zpíval! To už jsem neslyšel patnáct roků! No tak to si schválně půjdu poslechnout!.“ No a vidíš, už jsem prozradil kapelu… 😀
Takže na co se máme těšit 25. srpna 2012 v Tasově? Tak potvrzené kapely jsou již zmínění Ohniváci ze Strážnice, The Patizon Beat a Instant Karma z Lipova, Symfonická dáseň ze Vsetína, Velká svačina z Hodonína, Area51 z Kroměříže… a myslím, že při této příležitosti můžu odkrýt i hvězdy večera, a tou budou Bluesweiser zo Západoslovenského kraja. Vystoupení kapely bude obohaceno o několik hostů a budeme mít možnost slyšet Bluesweiser v takovém obsazení, o jakém se nám v Tasově ani nesnilo! Další kapely nejsou v jednání. Jsou spíše ve stádiu přemlouvání :-D. Snažím se prostě sehnat co nejvíce těch „starých dobrých“ kapel. Kapely postupně po zlomení uveřejňujeme zde na stránkách této vzpomínkové akce. Bude to takový „krok zpět“ do devadesátých let minulého století a doufám, že bude příjemný a veselý. Jste samozřejmě všichni zváni!
Vám, pořadatelům Besedy u Bigbítu, děkuji, že se o Besedu staráte a že Beseda JE! Držím Vám palce do dalších let, aby byly plné spokojených návštěvníků a účinkujících. Pokud budou tito lidi spokojeni, budete spokojeni i vy.
http://www.studiosopa.cz/
http://www.studiosopa.cz/