Poprvé si koupil kameru čtrnáct dní před Besedou a od té doby festival natáčí – letos už potřinácté. Laďa Vyskočil, jinak také frontman divoké party Hádramašmátrá z Blatnice, je neúnavným propagátorem Besedy už od jejich počátků. Málokdo zná Besedu tak dobře z jejího zákulisí, kde při rozhovorech nahlížel do kuchyně řadě hudebníků. Nejvíce na něj dle jeho slov zapůsobil Michal Pavlíček. Máte zájem o jeho video z loňského roku? Do 30. června si ho můžete stáhnout ZDE.
Poprvé jsi Besedu myslím natáčel v roce 2001, v prvním roce s Laďou Čumbou…
Bylo to dokonce ještě o rok dřív, kdy se mně do rukou dostala bazarová kamera. Jelikož jsem ji vlastnil pouhý týden a byla má první v životě, zkoušel jsem, co se s ní dá všechno dělat. Tomu také odpovídá natočený materiál: záběry jsou roztřesené, sem tam neostré… a že by se to mělo sestříhat, o tom jsem tehdy ještě neměl ani potuchu. Holt každý začátek je těžký. Navíc v tom roce na Besedě trochu sprchlo a já si naivně myslel, že je kamerka vodotěsná, což pak samozřejmě odnesla – kromě pivka se do ní dostalo i trochu těch dešťových kapek. Naštěstí po malé opravě mi věrně sloužila dalších pět let…
Jaký muzikant na tebe za ta léta nejvíce hudebně zapůsobil?
Bylo jich hodně a s osobností nejvíc asi Michal Pavlíček a Vladivojna La Chia. Z kapel pak hlavně Waltari, Gaia Mesiah, Unifiction a spousta dalších hudebních těles. Co mě ale pak u těch muzikantů zaujalo nejvíc, to bylo poznání, jaký je kdo v zákulisí, což jsme odhalovali při natáčení rozhovorů. Kdo má nosánek nahoře a je až mírně arogantní, kdo je naopak v pohodě a svoji slávu nedává tak na odiv. Z těch kladných hvězd bych rád jmenoval Aničku K, „Waltariovce“, loni Franka Moreye a jeho kapelu a spoustu dalších, což je vidět i na beseďáckém videjku.
Jaký byl tvůj nejvtipnější zážitek na Besedě?
Vtipné zážitky skoro vždy souvisely s natáčením. Nosím při sobě pořád kameru a pokud se něco humornějšího odehrávalo, tak jsem to bezostyšně natočil. Někdy to byl i černý humor, nebo to hraničilo až s bulvárem. Z těch vtipných věcí je to kupříkladu příběh o tom, jak se jeden z nejpravidelnějších návštěvníků festivalu – Peťa Kolacia – marně snaží po čas celého festivalu zavřít kufr svého auta. Mimo kameru si pak vzpomínám, že jsme z areálu chtěli jako pořadatelé vyhostit jednoho známého hudebníka. Bylo to v době, kdy ještě Besedu neoplocovaly žádné ploty a vstupenky namátkově kontrolovali sami pořadatelé. Tehdy jsme u stolíku zmerčili pána v odrbaném oděvu, těžce zanedbaného vzhledu, pocucávajícího něčí pivko. Nechtěl ukázat vstupenku a ani hned neřekl, že na Besedě vystupuje. Až jsme ho dotáhli ke stolíku u vstupu, vyšla pravda najevo, že je to Vašek Koubek. Tak si z nás spíš udělal srandu on sám…
Společně jsme natáčeli několik rozhlasových spotů – který a proč máš nejraději?
Z těch spotů, co jsme dříve točili, mně nejvíc utkvěl v hlavě ten na XVII. ročník. Tehdy jsme použili kousek melodie od legendární kapely Queen s vlastním beseďáckým textem. Vím, že jsme tam pěli se Zuzkou z Dying Passion, co zrovna v tu dobu u Standy Valáška ve studiu Šopa nahrávali album. Ale i starší spoty se mně líbili, na těch účinkují Jirka Sládkú, Laďa Čumba, Kozlík, Peťa Kolacia a spousta dalších, co byli v té době zrovna po ruce. Každopádně se všichni na těch spotech docela dobře vyřádili. Nejlepší samozřejmě bylo, že v médiích se nedal spot mezi jinými jen tak přeslechnout.
Jak vnímáš festival v jeho dnešní podobě?
Myslím, že to dobře popsal už Standa Valášků, jen bych kopíroval jeho slova. Beseda dnes svým pojetím je v širokém okolí výjimečná. K čemuž taky patřičně dospěla za těch dvacet let, aniž by komerčně zparchantěla.
Na co se letos nejvíc těšíš?
Jako každý rok se těším hlavně na to, že si na Besedě odpočinu od všedních dní plných starostí a zkouknu nějakou tu pro mě více či méně známou kapelku, natočíme nějaké ty rozhovory a pokecáme se spoustou lidí, z čehož pak těžím i v dokumentu. Pokud bych měl říct, na kterou kapelku jsem zvědavý, tak je to kupř. Prago Union, uvidíme. Stejně mě pak příjemně překvapí někdo, koho ještě neznám. Pro mě Beseda nebude končit festivalovou nedělí, ale pak po večerech strávím ještě desítky hodin u stříhání videa, kdy mě festivalová atmosféra hezky vtáhne zpátky do děje… A Besedě k těm kulatinkám přeju vše dobré do dalších ročníků… Jen tak dál!!!